Výtopna Zlíchov

Objekt výtopny byl postaven jako součást nově budované Pražsko-Duchcovské dráhy v roce 1873. Jednalo se o poslední uhelnou dráhu zaústěnou do Prahy, která sloužila k dovozu uhlí z podkrušnohorské uhelné pánve. Společnost Pražsko-Duchcovské dráhy získala koncesi roku 1870 a 12. května 1873 zahájila na nově postavené železnici provoz. Výtopna se stala hlavním technickým zázemím společnosti v Praze a sloužila jí až do roku 1892, kdy byla společnost Pražsko-Duchcovské dráhy zestátněna. Rakouské státní dráhy využívaly výtopnu až do roku 1918.

Výtopna je dnes jedinou památkou na společnost Pražsko-Duchcovské dráhy, která se dochovala v areálu smíchovského nádraží. Dokumentuje postupný vývoj systému železničního podnikání na našem území a stavební historii tohoto významného pražského nádraží, do kterého ústily tratě čtyř velkých železničních společností: České západní dráhy z Plzně, Buštěhradské železnice z Hostivic, Pražsko-duchcovské dráhy a Dráhy císaře Františka Josefa (tzv. Pražská spojovací dráha).

Po vzniku Československé republiky provozovala jídelní a lůžkové vozy na území nového státu společnost CIWL (Mezinárodní společnost lůžkových vozů), která operovala na území rakousko-uherské monarchie od roku 1876, kdy zavedla lůžkové vozy z Vídně do Chebu. Vzhledem k nové geopolitické situaci hledala společnost technické zázemí v ČSR. Volba padla právě na bývalou výtopnu Pražsko-duchcovské dráhy, která po zestátnění pozbyla někdejšího významu. V meziválečném období tak bývalá výtopna sloužila k údržbě a opravám luxusních lůžkových a jídelních vozů, přičemž mnoho z nich bylo postaveno pro CIWL v nedaleké Ringhofferově továrně .

Na konci třicátých let a ve čtyřicátých letech sloužila výtopna k deponování některých vládních salonních vozů. V padesátých letech si výtopnu pronajal z důvodů nedostatku kapacity ve vlastních prostorách národní podnik Tatra-Smíchov a využíval jí pro kompletaci prototypů tramvají typového označení T. Tovární typ T3 se následně stal nejrozšířenějším typem tramvaje na světě. V šedesátých letech se ve výtopně kompletovaly elektrické motorové jednotky pro Tatranské elektrické železnice, které koncepcí vycházely z tramvají typu T2 a T3 .

V sedmdesátých a osmdesátých letech sloužila výtopna jako opravna osobních vozů ČSD a do roku 1999 ČD. Od tohoto roku zde působí Výtopna Zlíchov.

Areál výtopny se skládá z dvoukolejné haly, jejíž první polovina je hrázděná, druhá polovina zděná. K hlavní hrázděné hale přiléhá ze západní strany mladší objekt dílen. Ke zděné části hlavní haly rovněž na západní straně přiléhá vodárenská věž, na kterou z druhé strany navazuje mladší jednokolejná opravárenská hala, která byla postavena v souvislosti s činností společnosti CIWL na počátku dvacátých let XX. století.

První polovina hlavní haly má stěny z hrázděného zdiva dochované ve velice dobrém technickém stavu. V boční východní zdi se zachovalo šest původních oken s kovovými rámy „továrního“ typu. Zděná část haly má ve východní stěně deset oken, přičemž první a poslední okno bylo druhotně zazděno. Uvnitř dvojkolejné haly se zachovaly prohlížecí kanály mezi kolejnicemi a portálový jeřáb nesený vlastní kovovou konstrukcí.

Prostor mezi dvojkolejnou a jednokolejnou halou, mezi vodárnou a dílnami, je zastřešen a slouží jako dílna pro větší opravy vozidel přistavených do jednokolejné haly. Z tohoto prostoru je vstup do přízemí vodárenské jednopatrové věže. V prvním patře vodárenské věže se zachovala vodní nádrž, která původně sloužila pro zbrojení parních lokomotiv a zásobování objektu užitkovou vodou.

Na východní straně popisované stavby se nachází jednokolejná hala, kterou v celé délce prochází kolej. Hala sloužila k opravám železničních vozů, při jejím prodloužení bylo použito cihlové neomítané zdivo.

U všech objektů je dochovaný krov z doby jejich vzniku. Obě části hlavní haly (hrázděná a zděná) mají hřeben střechy dvakrát prolomený větracím nástřeškem. Hrázděná část má dva zasklené světlíky na každé straně střechy, zděná část má na každé straně střechy světlíky tři .

Stavba se dochovala do současné doby bez větších stavebních zásahů a dodnes slouží svému účelu.

Objekt výtopny představuje svou historií i dochovaným stavem jedinečnou památku na industriálně-dopravní charakter Smíchova. Unikátní je existence původní hrázděné konstrukce, která neprošla spolu s ostatními stavebními prvky za 135 let žádnou výraznou rekonstrukcí nebo přestavbou.

Areál výtopny má od roku 1999 pronajatý občanské sdružení Výtopna Zlíchov, klub železniční. Tato společnost objekty využívá jako základnu pro opravy, deponování a provozování historických železničních vozidel a dalších historických strojů, které se podařilo členům sdružení v minulosti zachránit. Je zde například ucelená sbírka průmyslových parních a motorových lokomotiv z výroby firem ČKD a Škoda, železniční vozy z výroby Ringhoffer-Smíchov, Tatra Studénka, sbírka historických nákladních automobilů a další exponáty.

Vozidla a stroje zde umístěné pocházejí z období let 1885 – 1973.